Stránky o všech našich cestách.
Pokud byste ostrov Mauritius rádi navštívili a zajímalo by Vás cokoliv, můžete mi napsat. Kontakt je na výše uvedeních stránkách.
V případě zájmu zajistíme ubytovíní v letovisku Flic en Flac. Informace o ubytování naleznete
na http://www.jimox-reality.cz
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ještě v dubnu by mě ani nenapadlo, že se za půl roku budu slunit na plážích „perly Indického oceánu“. Když jsem ale na netu našla možnost levného ubytování v soukromí, a ještě u česky hovořící majitelky, začala jsem sondovat ceny letenek. Doposud jsme cestovali pouze s CK, jelikož moje angličtina není nijak valná, nebo spíše si nevěřím.
Letenky jsme pořídili za cca 15.000,-Kč/osobu vč. poplatků, což je velice slušné. Jelikož jsme nechtěli několikrát přestupovat a tahat kufry sem a tam po nádražích a letištích, využili jsme přímé BUS spojení od nás z Ostravy až na letiště. Tam – do Mnichova, zpět z Frankfurtu.
25.10.2008 v 18:00 jsme už brázdili vzdušný prostor nad EU, a to v pro nás novém typu BOEINGU 767. Doposud jsme létali jen našimi charetovými Béčky 737-800.
Z letu ale nic nebylo, jelikož byly buď mraky nebo tma. Nad ránem, v 5:30 se však mraky rozestoupily, i když jen částečně, a já začala rozeznávat obrysy ostrova Mauritius.
Šlo rozpoznat hlavní město Port Luis, nalétávali jsem nad naši domovskou pláží Flic en Flac a rozpoznala jsem dobře i místo našeho pobytu Quatre Bornes s typickým kopcem Corps de Garde, který mi připomíná Tárikovou skálu nad Gibraltarem. Jelikož jsme seděli na levé straně letadla, měli jsme to štěstí, že jsme viděli téměř 2/3 ostrova. Mauritis. Je pěkně zelený, pravidelně skrápěný deštěm, se svými typickými pitoreskními vrcholky.
Připadal mi zároveň nějak veliký, větší, než jsem předpokládala.
Odbavení proběhlo docela rychle.
Odvoz z letiště a pak zpět na letiště nám naše hostitelka již dopředu nabídla, a to za cenu 30 Euro/cestu. Zdálo se mi to trochu předražené, ale zase jsme měli jistotu. Paní Eva nás čekala na letišti. Poznala nás hned a my ji také, takže po malém srovnání času - v letovou noc se měnil čas a na Mauritiu bylo ještě o 1 hod. více, jsme byli rychle "doma" pod sprchou nebo v rovné posteli,
Ve vile už bydleli i 4 češi, odněkud z Prahy, takže jako správní Ostraváci jsme se s nimi přivítali štamprličkou domácí medicíny a těšili se na občasné společné večery a výměnu zkušeností, zážitků a poznání ostrova.
Po krátkém oddechu a relaxaci jsme se však sbalili a vydali hledat oceán.