aktualizováno: 05.04.2024 09:04:30
Exotika za pár korun
Svatba |
|
SVATEBNÍ OSLAVA večer u nevěsty.
Eva nás zvala už v e-mailech na svatební oslavu. Měla to být svatby Rayenovy dcery Anny. Za pozvání jsme samosebou byli rádi, těšili jsme se na poznání něčeho nového. Přeci jen, to sa asi jen tak někomu nepoštěstí. Už doma jsme řešili nějaký vhodný dárek, maličkost, která by potěšila a byla ryze česká. Tak jsme skončili u klasických hrníčků, přáteláčků s českým vzorem. Jestli se z nic někdy manželé napijí, skončí někde na poličce k oprašování nebo schované, to se asi nedovíme.
Později jsme se dověděli, že oficiálně už byli mladí oddání na radnici dříve. Ten den následovala zahradní slavnost u nevěsty a druhý den dopoledne byl obřad v hinduistickém chrámu a večer další zahradní párty v ženicha.
Hosti se začali scházet, dokonce i naši sousedi už byli na zahradě. Bylo nám blbé jen tak přijít, tak jsme si zahráli karty, něco vypili. No a Eva nakonec přišla nás přeci jen pozvat.
Na rozdíl od našich oslav, kde se sedí u stolů, na Indické svatbě se sedí jen tak na židlích, jako v kině a ke stolům se chodí jen jíst. Jídlo se připravuje v nádherných velkých hrncích na zahrad, na plynových hořácích. Výzdoba byla udělaná umělými květinami, popíjel se alkohol i nealko, kdo si co přál a vedly se rozhovory.
Když se setmělo, postupně se scházeli ke stolu hosté k večeři. My jsme ještě netušili, co nás čeká. Zasedli jsme ke stolu a před nás položili zelené listy, příbory nikde. V tu chvíli nám bylo jasné, že musíme a chceme jist jako bychom zde patřili – prsty.
Čuli jsme legraci. Kolem stolu obcházela obsluha a vždy nandala naběračku salátu, naběračku ryby – ale super upravené s kari, naběračku rýže, popř. i 2, kolik si kdo řek.
Pro nás přespolní bylo zajímavé sledovat místní dámy, jak se prohrabávají rýži s masem a míchají ji dohromady 3 prsty, a u toho živě diskutují. Nikdy bych nevěřila, že se tak mohu najíst. Jde to. Jde to a je to super. Když jsme se vrátili z Thajska, koupili jsme si hůlky a doma jíme polévku s rýžovými nudlemi v hluboké misce hůlkami. Ovšem představa, že bych jedla bramborovou kaši prsty, to asi ne. Byl to bezva zážitek, pozorovat a napodobovat a navíc, když to šlo bez trapasů.
Ten večer se taky tancovalo. Eva si přála CD s naši dechovkou, že jim ukážeme, jak se u nás tancuje, ale pak ho stejně nepustila. Naopak my jsme si přáli vidět, jak se tancuje jejich tanec Séga. Bylo to paráda. Jen takové přešlapování do rytmu, do kola, ale měl i jiné prvky, jako otočky a tak. Taková místní lidovka. Vybavilo se mi, jak jsem o tanci Séga četla. Jak černí otroci při chvíli volna nebo večer po práci takto tancovali. Jako bych to viděla v dřívější době.
Ale protože nám to zas tak moc nešlo, raději se pustilo nějaké to celosvětové klasické disko. Tož jsme to s Jirkou rozbalili v rychlých ploužácích. To my rádi. Zatímco my lidi jsme se dobře bavili, chudáci psi „Džaspr“ a ……… byli zavření nahoře na střeše. Nechtěli jsme být nevychovaní, tak jsme se s díkem rozloučili kolem půlnoci.
2.11.2009, neděle - obřad v hinduistickém chrámu
Nad ránem nás zase vzbudil pes u sousedů svým klasickým ranním kopáním do plechové misky. Dokázal to s železnou pravidelností a hudebním rytmem. Nikam jsme nespěchali, tak jsem zašla pro čerstvé křupavé houstičky a bagetku, tedy spíš bagetu. Cena jen 22,5 Rp.
Jirka šofér tento oddechový den potřeboval jako sůl. Dnes se mělo jet do chrámu na obřad. Zvědavě jsme okukovali přípravy a procesí lidiček, které asistovaly s přípravou. Taky jsme byli zvědaví, jak už to tak bývá, na nevěstu. Ta prý za tento den bude mít vystřídány patery šaty.
Kolem poledne jsme se dočkali. Přišel fotograf, Rayen se oblékl do slavnostního, a focení na zahradě se účastnila i sestra Sonya a manžel nevěsty Kris. Nejdříve přišla Anna v tmavých hnědých šatech s bohatým zdobením a dlouhým zdobeným copem. Anna spíš byla černošský tip, kdežto Sonya nám připadala více do Indického typu.
Pak se čekalo, až se sejdou-sjedou hosté, nasedli jsme do aut a jeli „kozími uličkami“ do hinduistického chrámu na obřad. Já se samozřejmě snažila vysledovat kudy a kam jedeme. Vzhledem k tomu, že moje mapka QB nebyla tak obsáhlá, to zas tak snadné nebylo. Po druhé bych tam určitě nedojela, ale nebylo to asi moc daleko a jelo se východním okrajem QB. Objížděli jsme Corps de Garde z jeho severovýchodní strany. Na mapě nějaký templ mám, ale zda je to on, to už se nikdy nedovím. Konečně jsme měli možnost vidět templ i ze vnitř, ne jen z venku. Byla to brána se zahradou, hřištěm a dvorem. Vpravo ten klasický nazdobený barevný chrám a vlevo moderní klimatizovaná budova. Dalo by se to specifikovat jako kulturní dům s mnohým zaměřením. Opět se čekalo, fotilo, připravovalo. Pódium bylo připravené pro obřad, který vedl hinduistický mnich v oranžovém hábitu. Košili si ale sundal a byl jen v kalhotách. Místo se nazdobilo kytkami, bránou, stolkem, sedačkami (nikoliv židlemi) a dalšími obřadními pomůckami, ovocem, svícemi, apod. Nevěsta a ženich přišli ve světlé krémové barvě oděvu, vše bohatě, ale střídmě a nádherně nazdobené. Asistovali jim další rodinní příslušníci a známí. Jelikož nám Eva nic bližšího neřekla, vydedukovali jsme, že se jedná asi o provázení jejich dosavadní život zvlášť, pak poznání, spojení a následně život společný. Byla jsem zabraná tak do filmování, aby bylo vše a dobře natočené, že jsem si ten obřad ani neužila. A taky jsem si ještě nesjela celé video. Pak se nevěsta zase převlékla, fotilo se atak dále a tak dále. Ono se to musí vidět. Možná některé vybrané fotografie budou výmluvné. Zároveň musím poděkovat Evě, Rayenovi, Anně a Krisovi, že mi dali předem svolení ke zveřejnění.
Děkujeme Vám všem ještě jednou za pozvání a souhlas.
Pak se zase jelo zpět do vily a prováděly se přípravy na večerní párty. Ta se konala u ženicha. Pocházel z jihu, a párty byla v oplocené zahradě se zděnou budovou, která asi sloužila k takovým to účelům. WC, bar, místnosti apod. Eva říkala, že jedeme do Souillacu.
Večerní párty na jihu
O Rayenovi říkávala, že je příšerný řidič. Jeli jsme 4 auta. My, sousedi, Eva a Rayen. Eva jela ještě natankovat, tak jsme se seřadili a čekali na silnici. Už si ani nepamatuji, kteří jsme jeli, myslím, že poslední, ale Rayen jel jako Fitipaldi. Byli jsme svědky úžasného západu slunce. Nemohli jsme ale zastavit, abychom je neztratili, tak jsem se aspoň já snažila za jízdy tu krásu nafotit a nafilmovat. Na místo jsme dojížděli skoro za šera, ale měla jsem zhruba představu, kde jsme. Na večerní párty jsme přijeli v 19:30 jsme přijeli se 3207 km na Tm. V řadě stála si rodina ženicha a mnoho svatebních hostů už bylo uvnitř. Zase se sedělo jako v kině a v čele za stolem na malém pódiu měli místo manželé. Tentokrát byla Anna celá v bílém, jako princezna a Kris měl černý smoking.
Jeden z příbuzenstva, který se o nás staral už na zahradní párty v QB se nás ujal i nyní. S mou angličtinou jsem si neměla šanci moc pokecat a Eva se věnovala jen našim sousedům. Proběhl zase nějaký ten rituál, jako krájení dortu, přípitek. Pak chodil ženich s nevěstou po řadách mezi svatebčany a příjmali gratulace. Při té příležitosti jsme měli konečně možnost předat malý dárek.
Celý den jsme byli svědky, jak ve vile nosili sem a tam jídlo, pamlsky, dorty. Říkali jsme si, jak ty dorty mohou vydržet, v tom horku. Dort se rozkrojil na kousky a nabízel hostům. Konečně jsme viděli, co to vlastně bylo. Chuťově super výborná buchta, třená, zalitá ještě lepším marcipánem, asi z třtinového cukru. Opět byla večeře, na kterou se chodilo k dlouhému stolu. Už nás zvali také, ale jelikož jsme to brali, že my češi jsme parta a patříme k sobě, a 2 místa chyběla, chtěli jsme počkat, až bude místo pro všechny.
Stejné cítění ale neměli sousedi, nebo Eva. Najednou jsme je viděli sedět a večeřet, zatímco my jsme postávali u zdi. Trošku nám to přišlo líto, tak jsme přehodili veksl a řekli si, že se dokážeme postarat sami o sebe. Večeře byla opět v jejich stylu. Listy tentokrát nebyly přírodní, ale zelený voskovaný papír. Mohli jsme si dát i polévku a zase ne nandávalo sběračkou, kolik čeho kdo chtěl. Klasicky rýže a tuším že 2 nebo 3 druhy masa. Tentokrát jsme využili příboru. Musím říct, že stolování na listech má své výhody. Zabalíte a vyhodíte do koše. Žádné umývání nádobí. To by mělo doma u dcery velký úspěch.
Na parketě se tancovalo, tak abychom tam pořád jen nestáli jako solné sloupy, zašli jsme si trsnout. Už jsme se tam tak dobře necítili, takže jsme si řekli, že asi bude čas odejít. Cesta zpět přeci jen bude zajímavá. Po tmě, jízda vlevo…. Na nebi báječně zářily hvězdy. Bylo kolem 23:45, když jsme odjížděli. U vily jsme byli v 0:30, a to jsme jeli v klidu a pohodě, ani jsme nebloudili. Byla tma jako v pytli, a to do slova. Tedy pokud jsme jeli mimo obce. Ve vesničkách a městech se svítilo. Kolem svištěly taxíky.
|
